Válka v roce 1866

Neděliště a pruskorakouská válka v roce 1866.

O pruskorakouské válce v roce 1866 je v kronice zapsán článek z hradecké „Osvěty lidu“ ze dne 2. Července 1927 od p. Sl.Semráda, učitele, který v té době v Nedělištích působil.

Dle zápisků nedělištského písmáka p. Josefa Česáka.

     Již od 20.června 1866 táhly Nedělištěmi nepřetržitě proudy vojska směrem k Jičínu a Náchodu. Bylať tehdy velká vedra, slunce nemilosrdně pražilo do vyschlé půdy, která se lehce měnila v prach. Nepřehledné řady pěchoty, promíchané živým řetězem koní, táhnoucích těžká děla, kráčely silnicí. Všichni se zhrozili osmahlých na prst tlustě prachem pokrytých obličejů, jejichž otevřená ústa spoustou prachu silničního vyplněná, zoufale volala na  kolem stojící lid: „Vodúú – vodú“. Krůpěje potu po tvářích se řinoucí byly prachem v bláto proměněny a setřel-li ji vojín, byl k nepoznání zablácen. Hrozné bylo podívání na pluky dělostřelecké. Ohromný hluk s hlubokým duněním bylo slyšet na 2-3 hodiny cesty. Spousta prachu, koňskými kopyty zdviženého, byla tak ohromná, že na několik mil bylo vidět dlouhé pruhy mračen. Byla to neveselá předehra k děsné tragedii.

     V ten čas nařídilo okresní hejtmanství svolání všech potahů z naší obce do Kuklen. Vůdcem těchto povozů, jichž bylo přes 300, byl jmenován p. Metelka, rolník z Plotišť. Kukleny na ne takřka ani nestačily a když tam již přes týden tak nečinně ležely, množí čeledínové provozovali nezbednosti, povozy mizely a proto byli tam posláni četníci k udržení pořádku. Náš kronikář byl tam také týden, ale záhy poslali za něho rodiče staršího dělníka, který příštího dne jel s potahem do Josefova, tam raněné naložil, v Rasoškách v hostinci opět složil a místo zpět do Josefova pro další raněné, jel domů a tak se dalším svízelům válečným vyhnul. Mnozí z Nedělišť dojeli s vojskem až daleko na Moravu a vrátili se teprve po válce.

     Dne 24.června pochodovalo vojsko Nedělištěmi. Mezi zámkem a kostelem dosti nízko nad okresní silnicí vedoucí k Máslojedům  byla dřevěná pavlač. Na voze vysoko senem narovnaném, jenž rychle tu pavlač podjížděl, ležel nemocný vojín, při čemž byl nízkou pavlačí s vozu smeten a shozen na silnici. Padl přímo na silnici a byl ihned mrtev. Byl dán do kostnice na hřbitově, na němž také pochován.

     Z bojiště přicházeli smutné zprávy. Od Náchoda bylo slyšeti bouchání děl, dým vystupoval nad hory a lesy. Rozčílení se vzmáhalo všech. Z vesnic za Jaroměří přijížděly celé karavany do naší obce stěhujících se rodin a zvyšovaly zmatek i strach. V Nedělištích nikdo nepracoval, sousedé vycházeli za obec a dívali se k výšinám Náchodským, hospodyně skládaly a snášely potraviny pro případ odjezdu, svazovaly peřiny a šatstvo a připravovaly děti a čeládku na možné stěhování se z domova.

     30.června ke druhé hodině odpoledne přijelo náhle několik vojínů, kteří projeli obcí a za ní počali jezdit po polích. A tu po chvíli valili se k nám plno silnicí polní myslivci a vešli do pšenice za vsí vedle okresní silnice do Světí vedoucí a rozbili tam tábor. Pšenice byla krásná – vysokého stébla – jen vlající peří mysliveckých klobouků bylo nad ní viděti. Řady vojska neochabovaly, jezdci, dělostřelci a vozatajstvo jeli prostředkem silnice, po stranách spěchala pěchota. Občané, kde jakou cennou věc, nebyla-li již zakopaná nebo zazděná, naložili na vůz s veškerými potravinami v domě, dobytek svázali k sobě. Neměl-li hospodář koně na vojenské přípřeže, zapřáhl je do vozu, čeledín jel, hospodář popoháněl hovězí dobytek, děvečky jej vedly, hospodyně se staraly o děti. Jelo se přes pole, meze, svodnice. Loučení s rodnou vsí bylo pro každou rodinu kruté. Slzy stékaly po tvářích starců a dětí a každý ohlížel se smutně po dědině, po krajině známé, drahé a milé. Nevěděli kam jdou a tak se dali zbůhdarma na Třebechovice.

     Ti, kteří zůstali doma mnoho zkusili. V Nedělištích bylo mnoho Italů, kteří řádili ve vsi vandalsky. Strhali doškové střechy i s latěmi, každé stavení vyrabovali, všechno dřevěné vzali a spálili. Celé žebříky, konve, trakaře, prkna, koláčové díže, skříně, lavice, stoly, ruchadla vše přikládali na oheň. V celé vsi nezůstal jediný plot. Ve sklepích Nedělišťského pivovaru bylo boží dopuštění. Rozlitého piva bylo v nich po kotníky, na sudech a všude kolem leželi zpití vojáci. Za krátko přijel do vsi velitel brigády a ubytoval se v zámku. Správce zámku žádal jej o zakročení. A když jeho rozkazů nebylo uposlechnuto, potrestal smrtí zastřelením 11 Italů pod vsí na straně k Předměřicům.

     Co zakusily Neděliště v samý den bitvy 3.července od ustupujícího vojska rakouského a vítězné armády pruské to nedá se prostě vylíčit.

     Velmi zajímavě vyprávěl o tom vždy otec kronikáře Josefa Česáka, který zůstal na svém majetku v Nedělištích čp. 27, až do poslední chvíle, při čemž rád vzpomínal rakouského hejtmana, jenž se u něho ubytoval a s nímž se potom – těžce již raněným – opět sešel a jemuž do vozu na útěku přinesl dva klobouky kalné labské vody, kterou raněný důstojník s lačnou hltavostí vypil.

     7.července se naši nedělišťští počali vracet. Ze všech místností v domě vyváželi na ohořelém kolečku, těžce spraveném slámu a rum. V blízkosti svých obydlí našli několik nevybuchlých granátů, jež si později odstranivše z nich střelný prach, zazdili do štítů svých domů.

     Všichni vracející se občané byli Prušáky donuceni k zakopávání mrtvol. Jinak nebyli pruští vojáci tak zlí. Naopak kdo jen málo německy uměl, nebo kdo s nimi mohl mluvit, měl od nich dobře. V obci žádnému neškodili, čeho potřebovali to si vzali, ale na vše vydali potvrzení. Ovšem jako nepřátelé museli hledět svého bezpečí a nemohli obyvatelstvu slepě věřit. Rozestavěli ve vsi stráže, v noci vysílali po nich kontroly, na noc poručili psy zavřít do světnic, aby stráže neprozrazovaly. Zbraně, náboje, prach a vůbec vojenské věci odvedly se k starostovi a žádný si nesměl ničeho ponechati. Pak u starého Prostředníka nalezli pytlík prachu. I odvedli jej na strážnici, která byla v čp. 14, položili na lavici a 25 ranami rákoskou jej potrestali.

     Sesbírané zbraně a rozličné cenné věci museli nedělišťští sousedé naložiti na vozy a odvésti do Dvora Králové na nádraží. Nedělali to rádi, byloť pro ně trapné odvážeti tolik vojenských potřeb nepříteli, jenž se jimi v Berlíne na náměstí chlubil.

     V Nedělištích byli posádkou již starší vojíni pruští, samí záložních, většinou otcové rodin, mírnější povahy, dosti vzdělaní. Bylo mezi nimi mnoho Poláků, kteří s Nedělišťskými sousedy rádi hovořili. Zejména za soumraku bavili se výborně sousedé, Prušáci o Poláci, při čemž v celkové spokojenosti zapomínalo by se snad i na děsnou válku, kdyby jí nebyly přítomným připomínaly bolestné výkřiky trpících raněných vojáků v Nedělišťském zámku. Raněných bylo v Nedělištích plno v pokojích zámku, v chodbách, v malých postraních zámcích, v kůlně pod sýpkou a ve stodolách. Kdo byl ze zámku odnášen do stodol nebo do kůlny, byl považován již za ztraceného (+). Za stodolami dnes řada pomníků označuje šachty, kamž zemřelí vojáci bez pohřbu byli pochováni. Výkřiky raněných, zejména za velebného nočního ticha byly příšerné, ať bylo slyšet volání české, německé, maďarské, italské, chorvatské, polské atd.

     Dnešním občanům nedělišťským je asi velmi málo známo, co zkusil jejich starší druh Josef Česák, na svou dobu velmi pokrokový a vždy řádný rolník, když vezl pět Prusů do Pruska, nebo když vedl tři zpité pruské důstojníky, na svého vlastního bratra do Předměřic, jenž si odvezl vůz slámy z ležení u Všestar.

     A také zachoval tento nedělský písmák písemné zprávy o tom, kterak zakopané mrtvoly, jsouce zakryty jen slabou vrstvou hlíny, počaly hnít a kazit vzduch. I dodána byla do každé obce na bojišti jistá část modré skalice, jež se ve vodě rozředila, nalila do voznic a rozvážela se na pole po hrobech.

     Prusové pobyli v Nedělištích čtyři neděle a bylo jich tu posádkou 300. Úřady se pomalu navracely. Spisovaly se škody. Nedělištím bylo napočítáno škody za 1000 zl.** na polní úrodě. Na bojiště přicházelo tehdy mnoho lidí, po polích rozestavěno bylo mnoho černých křížků – smutná to úroda toho smutného roku.

     Na vykázané škody docházely zvolna náhrady. Neděliště obdržely na jednu duši 10 liber žitné a 1 libru pšeničné mouky a 3 loty soli. Na koupi obilí k podzimnímu osevu dostala obec 900 zlatých, dále na srážku náhrady obdržela obec 60 pytlů pšeničné mouky a 1500 zl. na poškození úrody, z okresu hlovického a přeštického přišel výpomocný dobrovolný dar 120 korců pšenice, dále 7 volů a 5 koní. 300zl. na odpis náhrady za rekvisice, 5q jahel, 3q soli, 1q rýže a 75 liber krup. Při rozdělení obilí došlo k výtržnostem přičemž byl jeden soused četníkem zatčen, který zde byl přítomen. Ale tak tomu bylo i jinde. Lid jindy pilný a přičinlivý nesháněl se tento rok po práci. Chtěl být živ z darů.

     Dne 4.listopadu 1866 navštívil Neděliště, právě na jeho posvícení, císař František Josef I.. Ubytoval se na chvíli v zámku hraběte Jaroslava ze Štenberka. Navštívil potom ještě Máslojedy, Chlum, Dlouhodvory, Přím a Stežery. V Hradci na okresním hejtmanství nechal 7.000 zl., aby byly rozdány oněm obyvatelům, kterým válkou obydlí byla zničena.

     Jako chlapci přáli jsme si války. Ale když jsme ji jako muži tváří, tvář poznali, to tam bylo nadšení válečné. Každá válka je zlo, končíval své časté vyprávění starý, dobrý a pokrokový písmák Nedělišťský.

K upřesnění škod vzniklých Nedělištím uvedených v tomto článku starém 62 let, sestaveného ze zápisků pamětníka této války, uvádíme co jsme přečetli z novinového výstřižku v kronice z článku sepsaného Ludvíkem Domečkou.

 Za války r.1866 bylo způsobeno na polích v Nedělištích škod za 75.000 zl.