Vítejte na stránkách obce Obec Neděliště.
Používáme cookies
Chceme, abyste sledovali vy nás, ne my vás. Pro správnou funkčnost webu nějaké cookies potřebujeme. Své nastavení cookies můžete změnit pomocí nastavení cookie.
Nastavení zobrazení

Proč strašívalo v nedělišťském zámku

U Nedělišť stojí stará boží muka, ve vsi prosťoučký zámek s kaplí, kostel Nanebevstoupení Panny Marie a pěkná škola. Výstavné statky a útulné chalupy pamatují mnohé události, které přecházejí z pokolení na pokolení.

Dodnes se vypravuje, jak strašlivý mor zuřil jednou v kraji, lidé padali jako mouchy, tak, že vymřely celé rodiny i baráky, chalupy i celé statky zůstaly prázdné, často leželi v nich mrtví a neměl je kdo pohřbít, protože zemřel i hrobník.

Tak se jeden občan rozhodl, že na odvrácení moru postaví ve vsi boží muka. Dal peníze a muka byla postavena. Mor ochabl, až přestal. Lid v tom viděl znamení Boží a byl nadále velmi zbožný, stejně jako hrabata Dobřenští z Dobřenic, kterým Neděliště patřily.

Za nich hořívalo v kapli jasné věčné světlo. Jednou však liknavý zámecký správce dlouho nedolil olej do lampy, takže světlo zhaslo. Lidé na to upozorňovali, ale on toho nedbal, jen se na ně utrhl a šel si svojí cestou.

Když nepomohli živí, poslechl mrtvé.

Byl podzimní chladný čas a v kapli se již přes týden nesvítilo. Správce seděl po dobré večeři ve vytopeném pokoji a četl spokojeně zábavnou knihu, že se mu ani spát nechtělo, ač jindy při ní pravidelně podřimoval.

Jak udeřila jedenáctá, zhasla najednou v zámku všechna světla, na schodech z přízemí do poschodí se strhl podivný hukot podobný rozbouřenému větru, po chodbách to šumělo jako proud velké vody, který hrozí strhnout s sebou vše, co mu stojí v cestě. V chodbách zámku a zvláště ve správcově pokoji, něco tajemně šustilo, jako když ježek v noci slídí a chodí za nábytkem.

Správce vstal a rozsvítil, aby zjistil. co se děje, ale nic nenašel, přesto hukot a šumot trvaly až do svítání. V zámku nikdo nespal a správce byl rád, když se rudými záblesky na východě hlásilo svítání. Jenže totéž se opakovalo celý týden každý večer a každou noc s naprostou přesností. Zámečtí pobledlí, zmlklí a malátní, téměř nemocní hleděli denně se strachem vstříc soumraku, protože spánek dávno vyprchal z jejich lůžek. Úředníci byli odhodlaní se odstěhovat a služebnictvo chtělo vypovědět službu.

Tak se správce rozhodl učinit rázný konec řádění neznámého strašidla. Poručil kočímu, nebojácnému člověku, který by byl pro něj život dal, aby s drábem na chodbě v noci hlídali a vyzkoumali tak, co je příčinou nočního neklidu v zámku. Kočí se domníval, že se nějaký darebák převléká v noci za strašidlo a provádí po zámku noční rejdy, a tak si umínil, že ho pořádně vystraší, jak tehdy bývalo zvykem. Obul si bačkory, oblékl teplý kabát, ozbrojil se silným obuškem a usedl s drábem na zámecké schody, aby viděl co se bude dít.

Byla jasná, měsíčná noc, venku ani v zámku se nic nehnulo, měsíc zatopil krajinu stříbrným světlem, že by jehlu na zemi našel.

Jak odbila jedenáctá, zhasla opět v zámku světla, strhl se divný šumot, zámecké dveře se otevřely a do chodby vstoupil černě oděný muž s knihami v podpaží. Neslyšně jako pravý duch, kráčel po chodbě a bez jediného zvuku vstoupil na schody. Kočí s drábem vyskočili, aby chytli neznámého, ale ovanul je přímo hrobový chlad, že jim paže ztuhly a oni jako omráčení padli na zem. Černá postava vystoupila po schodech do prvního patra, bloudila beze slova temnými chodbami a stejnou cestou se vrátila do přízemí. Dveře se před ní opět samy otevřely a postava vyplula do čarokrásné podzimní noci. Šum a neklid v zámku však po ní zůstal.

Když se kočí s drábem z leknutí vzpamatovali, vyskočili a uháněli, jako když jim za patami hoří, do čeledníku, kde všem vyprávěli co viděli a zažili.

Shromáždění všeobecně usoudili, že černě oděný muž je jistě některý z pánů Dobřenských, který nemá v hrobě pokoje.

Druhý den ráno vyprávěl kočí s drábem správci, jak se vypravili na strašidlo, jak se po jedenácté hodině zámecké dveře samy otevřely, jak černě oděný pán s knihami pod paží prošel tiše chodbami zámku, jak vanul z něho mráz, jak kolem něho cosi šustilo a klapalo, jak chtěli tajemnou postavu chytit, ale jak je neznámá moc srazila k zemi a ruce jim ztuhly, jak se černá postava vrátila tou samou cestou do přízemí, kde se jí dveře opět samy otevřely a ona před zámkem zmizela stejně, jak se zjevila, a šumot a hukot trval až do svítání.

Správce stál bezradně před kočím, hleděl do neurčita a po zádech mu přecházel mráz.

Kočí tedy přednesl prosbu zámecké chasy, aby správce dolil olej do lampy v zámecké kapli, neboť všichni pevně věří, že mrtví v hrobkách nemají klidu a pokoje, protože se na ně zapomíná a protože se jim nesvítí, zhasíná světlo v celém zámku a tajemný šumot nedá nikomu spát. Je prý to pomsta mrtvých, proti které je každý bezmocný.

Správce vyhověl, dolil olej ve věčném světle a ještě tentýž den bylo v zámku ticho a klid jako dřív.

aktualizováno: 25. 5. 2022 19:17, OI Developer

Novinky z obce

Spolky

aktualizace stránky: 23. 8. 2022

  • OI Developer


Mateřská škola

aktualizace stránky: 27. 6. 2022

  • OI Developer

OFICIÁLNÍ STRÁNKY MATEŘSKÉ ŠKOLY

Adresa:         Mateřská škola
                        J. Košťála 70, 503 12
                        Neděliště