Byla jednou válka křesťanů s pohany. Čechové byli národ křesťanský a válčili s nějakým národem pohanským. V té válce bylo několik Čechů zajato, po dvou spoutáno k sobě, převezeno do hlavního města pohanů a tam prodáno do otroctví. Mezi nimi se nacházel i jeden mladičký junák, kterého jeho pán litoval, a proto ho neobtěžoval těžkou prací, ale zaměstnával ho u hospodářství tak, aby mladík mohl volně chodit.
Přišel podzim a čas, kdy se čápové zvedají na svou cestu do teplých krajin. Na jaře sem přiletělo hejno a usadilo se na luhu za městem. Když se to rozkřiklo, vyběhli ven staří i mladí a pozorovali pyšné ptáky, které předtím málokdy spatřili, jak loví žáby a vykračují si, jako by jim patřilo celé království.
Mezi diváky byl i mladík z Čech, a když viděl, jak se pohané diví ptáku, kterého málokdy viděli, řekl svému pánovi: “Není to divný pták. Vždyť u mého otce doma tento pták hnízdí a má tam každý rok mladé.” Když pán uslyšel, co řekl, zažertoval: “Jestli je tedy ten váš pták mezi nimi, tak na něj zavolej, a když přijde, přísahám při bradě prorokově, že tě propustím z otroctví a nechám tě vrátit do tvé vlasti!”
Tak mladík poklekl na kolena, a jak se to naučil od své paní matky, tak zkroušeně se pomodlil, že by se i kámen ustrnul, kdyby jeho české řeči rozuměl. Potom, stále pevně doufaje v pomoc Boží a pamětliv slov “Víra tvá tě uzdravila”, se obrátil k hejnu čápů a na jednoho z nich zavolal, aby k němu přišel.
A všemohoucí Pán Bůh, který vyslyšel poníženou prosbu ze srdce truchlícího, udělal před udivenými pohany zázrak, takže volaný pták se oddělil od hejna svých druhů a namířil si to přesně k tomu, kdo jej volal. Tak pohan, pamětliv své přísahy, ihned mladíka na svobodu propustil.
Radostně spěchal osvobozený mládenec do vlasti, a když se jeho kníže dozvěděl, jakým podivným způsobem se dostal na svobodu, dovolil mu, aby nosil obraz čápa na svém štítu. Jeho potomci pak vládli Dobřenicím a Počepicím a vykonali mnoho dobrých činů.
